Základy informatiky 10

Operační systém Windows 2000 uzavírá řadu produktů Microsoft na bázi technologie NT. Jeho uživatelské rozhraní vychází ze známého prostředí Windows NT 4.0 / Windows 95, systém však přináší řadu nových prvků. Příkladem uveďme adresářové služby, rozšíření možností konfigurace uživatelského prostředí, automatické instalace a konfigurace software, větší bezpečnost založenou na systému Kerberos.

V tomto skriptu nalezne čtenář popis základních pravidel práce v systému Windows 2000. Není zde podán úplný výčet všech možností. Cílem bylo shrnout často používané operace a seznámit uživatele s některými méně běžnými ale užitečnými vlastnostmi, poukázat na nové prvky a možnosti, které systém Windows 2000 přináší, a to vše v prostředí domény Windows 2000 na stavební fakultě ČVUT. Popisujeme zde anglickou verzi systému.

Skriptum je určeno studentům předmětu Základy informatiky a těm, kteří se chtějí se systémem Windows 2000 seznámit. Několik málo pravidel se však týká pouze počítačů v doméně CVUTFSV na stavební fakultě ČVUT.

Začátek a konec práce u počítače

Přihlášení ke svému účtu

Každému uživateli přidělí administrátor sítě uživatelské jméno (username) a počáteční heslo (password). Uživatel se přihlašuje k práci na počítači vyplněním přihlašovacího formuláře, tj. uživatelské jméno, heslo, doména (domain), a následným stisknutím tlačítka
OK. Není-li tento formulář na monitoru, vyvolá jej současným stisknutím kláves Ctrl, Alt a Delete (resp. stisknutím kláves Ctrl a Alt a přidáním Delete). V průběhu přihlašování se kopíruje ze serveru složka s údaji o nastaveních daného uživatele, tzv. profil (viz odstavec Změna konfigurace prostředí). Čím větší je profil, tím déle se musí při přihlašování čekat. Velikost svého profilu může uživatel ovlivnit, viz odstavce Internet Explorer a První uložení dokumentu.

V případě, že v půběhu přihlašování nastanou potíže, je třeba zkontrolovat,

zda není zapnutý režim Caps Lock (psaní velkých písmen),
je zapnutý režim Num Lock, píšete-li číslice na malé numerické klávesnici,
jaký druh klávesnice se právě používá: česká, anglická, …,
je nastavena správná doména CVUTFSV.

Po pěti pokusech o přihlášení s nesprávným heslem se přístup k tomuto kontu na 30 minut znemožní. V případě, že potíže s přihlášením trvají, je třeba požádat o pomoc administrátora sítě. Administrátor může dát uživateli nové heslo. Uživatel přitom musí prokázat svou totožnost nejlépe dokladem o studiu.

První přihlášení

Ihned po prvním přihlášení je uživatel systémem vyzván, aby heslo změnil. Zadání nového hesla provede podle pravidel uvedených v následujícím odstavci.

Změna hesla

Uživatel může kdykoliv, je-li přihlášen, změnit své heslo. Současným stisknutím kláves Ctrl, Alt a Delete a výběrem Change password. Poté vyplní formulář pro změnu hesla: dosavadní heslo (Old Password), nové heslo (New Password) a ještě jednou nové heslo (Confirm New Password). Potvrdí svou volbu OK a dostane zprávu, zda nové heslo bylo přijato.

Nové heslo musí vyhovovat pěti podmínkám:

1. Musí obsahovat alespoň 6 znaků.

2. Smí se použít pouze tyto čtyři skupiny znaků:

a) A B C D … Z,

b) a b c d … z,

c) 0 1 2 3 … 9,

d) . , ; : * & % !

Nelze použít mezeru , nedoporučuje se ani ě, š, ….

3. Musí se použít znaky alespoň ze tří výše uvedených skupin.

4.
Heslo nesmí obsahovat jméno uživatele ani jeho uživatelské jméno.

5. Heslo musí být odlišné od pěti předchozích hesel uživatele.

Ukončení práce na počítači

Před odchodem se každý uživatel odhlásí ze svého účtu. Nejdříve ukončí všechny spuštěné aplikace. Potom se odhlásí. To je možné udělat dvěma způsoby:

§ přes tlačítko Start, volbou Log Off a potvrzením Yes,

§ současným stisknutím kláves Ctrl, Alt a Delete, výběrem tlačítka Log Off a potvrzením Yes.

Pokud pracuje ve veřejné učebně, zkontroluje, zda u počítače nic nezapomněl, zejména své diskety a kompaktní disky.

Místo volby Log Off vybereme Restart, jestliže je potřeba znovu nastartovat počítač, nebo
Shut Down, jestliže hodláme počítač vypnout.

Uzamknutí počítače

Jestliže uživatel potřebuje přerušit práci na počítači a na kratší dobu odejít, má možnost tzv. uzamknout počítač. Současně stiskne klávesy Ctrl, Alt a Delete a vybere tlačítko Lock Computer. Po návratu se uživatel přihlásí obvyklým způsobem svým heslem. Pracovní

prostředí se otevře ve stavu, v jakém bylo před uzamknutím. Je-li počítač uzamčen, nemůže se na něm přihlásit jiný uživatel.

Grafické ovládací prvky – definice pojmů a úkonů

To, co je ve Windows patrné na první pohled, je možnost ovládání programů a organizace souborů s maximálním využitím myši a jejího levého a pravého tlačítka. Jinými slovy grafické uživatelské prostředí (na rozdíl od řádkového). Uživatel pohybuje pomocí myši kurzorem po obrazovce a poklepáním na levé nebo pravé tlačítko myši pracuje s různými objekty.

Pracovní plocha

To, co vidí uživatel na monitoru, se nazývá pracovní plocha. Obsahuje dále uvedené grafické prvky.

Ikony

Obrázky reprezentující programy, adresáře, disky nebo jiné objekty.

Okno

Spuštěná a běžící aplikace (program) anebo otevřená složka jsou reprezentovány okny. Okna lze zvětšovat a zmenšovat tak, že umístíme kurzor přesně na okraj okna, stiskneme levé tlačítko myši a povolíme jej, až se pohybem kurzoru (myši) rozměr patřičně změní. Jestliže umístíme kurzor na modrý titulní pruh v okně, můžeme se stisknutým levým tlačítkem celé okno přemístit.

Okno zavřeme tím, že poklepneme na ikonu programu na levé straně modrého titulního pruhu a vybereme Close nebo stiskneme tlačítko na pravé straně pruhu. Zavřením okna ukončí běh příslušný program.

Okno dočasně skryjeme tím, že poklepneme na ikonu programu na levé straně titulního pruhu a vybereme Minimize nebo stiskneme tlačítko na pravé straně pruhu. Při této operaci příslušný program běží dál. Okno se opět otevře poklepnutím na odpovídající tlačítko v hlavním panelu.

Hlavní panel

Šedý pruh při okraji obrazovky se nazývá hlavní panel. Na jeho začátku je tlačítko Start, které otevírá hlavní nabídku programů, příkazový řádek, možnost odhlášení, nápovědu atd. Dále zde jsou ikony často používaných programů. Za pozornost nejvíce stojí znázornění (formou tlačítek), jaká okna jsou otevřena. Tlačítko aktivního okna je stisknuté. Na druhém konci bývají informace o aktuálním stavu: čas, propojení do sítě, aktuální klávesnice.

Tlačítka

Obdélníky různých velikostí, mají vzhled tlačítka a určitý popis (např. OK, Cancel, Storno, Start, atd). Umístěním kurzoru na ně a poklepnutím na levé tlačítko myši „stiskneme“ toto tlačítko a tím uvedeme do chodu příslušný děj.

Objekty

Objektem může být každý prvek grafického rozhraní, se kterým lze v určitém smyslu zacházet odděleně. Například ikona souboru, okno programu, pozadí pracovní plochy, ikona adresáře, hlavní panel, obrázek v souboru atd.

Označení (vybrání) a otevření objektu

Pro označení a otevření objektů, zejména souborů a složek, existují dva různé styly. Klasický styl a tzv. webový styl. Používáme-li klasický styl, pak umístěním kurzoru na objekt a stisknutím levého tlačítka myši objekt označíme (vybereme). Dvojitým poklepem objekt otevřeme (např. program spustíme). Pro webový styl je typické, že pouhým umístěním kurzoru objekt vybereme. Jediným poklepem na levé tlačítko myši objekt otevřeme. K přepnutí mezi těmito dvěma styly se dostaneme z hlavní nabídky okna správce souborů volbou Tools / Folder Options. Nastavení provedeme na kartě General.

Vybírání z nabídek

Nabídkou budeme označovat seznam příkazů nebo tlačítek v řádku nebo ve sloupci. Tyto seznamy mohou být vnořené ve více úrovních. Vybrání položky z hlavní nabídky a z dalších vnořených nabídek budeme zapisovat pomocí znaku lomítko /. Tak např. to, že po stisknutí tlačítka Start vybereme položku Programs, pak Accessories, pak Communications a nakonec NetMeeting, zkráceně zapíšeme Start / Programs / Accessories / Communications / NetMeeting.

Hlavní nabídka

Většina programů pro komunikaci s uživatelem používá okno, kde pod titulním pruhem najdeme řadu tlačítek File, Edit, View, Tools, Help, atd. Každé tlačítko umožňuje přístup k seznamu příkazů. Všechny tyto příkazy tvoří tzv. hlavní nabídku. Je pravidlem, že všechny operace, které program nabízí, je možné vybrat v jeho hlavní nabídce.

Kontextová nabídka

Po umístění kurzoru na objekt a poklepnutí na pravé tlačítko myši se objeví nabídka související s daným objektem, tzv. kontextová (místní) nabídka. Např. jde-li o soubor, obsahuje kontextová nabídka příkazy pro smazání, přejmenování, kopírování, zobrazení vlastností aj.

Práce se soubory a složkami

Soubor (file) je souhrn údajů uložených ve formě, v jaké s nimi počítač umí pracovat. Soubory můžeme třídit (podle různých hledisek) do složek (folder). Složky můžeme vnořovat do sebe a vytvářet tak jejich hierarchickou strukturu. Jména souborů i složek mohou obsahovat číslice, mezery, českou abecedu a jejich délka je omezena 255 znaky. Narozdíl od jmen složek jsou jména souborů ukončena tečkou a několika znaky, které určují, o jaký typ souboru jde. Například .exe označuje spustitelné soubory neboli programy, .html webové stránky, .txt textové soubory, .jpg nebo .gif grafické soubory, atd. Soubory a jejich obsah jsou charakterizovány různými vlastnostmi, jako autor, klíčová slova (keywords), předmět, kategorie, a další podle typu dokumentu. Např. u obrázku najdeme rozměry, rozlišení atd. Tyto vlastnosti lze využít při vyhledávání souborů. Více o tom viz odstavec Vlastnosti souboru a jejich modifikace.

Soubory mohou být uloženy buď na lokálním disku nebo v tzv. sdílené složce na jiném počítači v lokální síti. Tím se řídí i zápis adresy (cesty k) souboru. Například C:\web\Josef Novák\stránka.html říká, že soubor stránka.html leží na lokálním pevném disku C: ve složce web a v její podsložce Josef Novák. Napíšeme-li \\mat\programy\šachy.exe, jde o soubor šachy.exe ve sdílené složce programy na počítači mat v lokální síti. Systém Windows 2000 používá způsob adresování souborů označovaný jako dfs (distributed file system). To znamená, že se v rámci jedné domény vytvářejí virtuální složky. Cestu k souboru pak napíšeme například \\fsv.cvut.cz\dfs\matlab\bin\matlab.exe. Jde o soubor matlab.exe ve složce bin ve složce matlab ve složce dfs (dfs je zde jedna z kořenových složek distribuovaného souborového systému v doméně fsv.cvut.cz).

Jelikož všechny programy a data jsou uložena ve formě souborů, je zvládnutí základních operací se soubory a složkami a orientace v systému složek nutnou podmínkou práce na počítači.

Pro uložení dat mají uživatelé k dispozici tzv. domácí složku pro chráněné a trvalé uložení svých souborů. V doméně CVUTFSV na stavební fakultě ČVUT ji mají uživatelé mapovanou jako disk I:, jehož velikost je limitována 20 MB. Po dohodě s administrátorem, mohou studenti ukládat i větší množství dat (speciální projekty, diplomové práce, apod.).

Pro přechodné a nechráněné uložení souborů se v počítačových učebnách používá lokální disk C: a v něm adresář Temp (temporary = dočasný). Na počítačích jsou disketové mechaniky A: pro ukládání dat na 3,5“ diskety.

Pro práci se soubory, složkami a disky slouží okno, které otevřeme několika způsoby:

§ Otevřením ikony My Computer na pracovní ploše.

§ Z hlavního panelu Start / Programs / NT Explorer.

§ Z hlavního panelu Start / Run (příkazový řádek) a zapsáním cesty k požadované složce. Například příkazem C:\Obrázky\Z roku 99 otevřeme složku Z roku 99 ve složce Obrázky na lokálním disku C. Příkazem \\fsv.cvut.cz\dfs\programy otevřeme složku programy v kořenové složce dfs v doméně fsv.cvut.cz. Při psaní cesty k souboru si všimněme, že je možné vybírat z nabízeného seznamu složek.

Nyní si můžeme prohlížet obsahy disků a složek tím, že otevřeme příslušný objekt. Zpět do složky vyšší úrovně se dostaneme poklepnutím na tlačítko s šipkou směřující vzhůru (s popisem Up) nebo výběrem položky View / Go To / Up One Level v hlavní nabídce. Přejít k jiné složce lze jednoduše také tím, že napíšeme její adresu do řádku s popisem Address. Všem složkám všech úrovní jsou přiřazeny žluté ikony připomínající záložku v kartotéce.
Oproti tomu soubory mohou být označeny různými ikonami, většinou podle toho, jakým programem jsou vyrobeny.

Způsob zobrazení složek

Způsob zobrazení složek a souborů v okně zvolíme tím, že vybereme v hlavní nabídce okna položku View a vybereme druh zobrazení. Například je lze zobrazit pomocí velkých ikon (Large Icons), nebo pomocí seznamu i s popisem hlavních vlastností (Details). Důležité je vědět o možnosti zobrazit v jednom okně současně vlevo celkovou strukturu složek a vpravo náhled do aktuální složky (View / Explorer Bar / Folders).

Třídění položek v okně

Je-li aktuální styl zobrazení souborů a složek ve sloupci spolu se svými parametry (Details), můžeme je seřadit podle různých kriterií tím, že vybereme příslušnou část šedého pruhu nad seznamem. Při opětovném stisknutí šedého tlačítka se seznam uspořádá v opačném pořadí.

Zrušit soubor nebo složku

lze jedním z následujících způsobů:

§ otevřením kontextové nabídky a vybráním Delete,

§ označením a volbou File / Delete v hlavní nabídce,

§ označením a stisknutím klávesy Delete.

V případě, že je aktivováno přesouvání smazaných souborů do tzv. odpadkového koše (Recycle Bin), lze tyto soubory najít v jeho okně. Jestliže chceme obnovit vymazaný soubor, přemístíme jej ze složky Recycle Bin do původního adresáře. Jestliže chceme uvolnit místo na disku, vymažeme obsah koše tak, že v kontextové nabídce jeho ikony vybereme Empty Recycle Bin.

Přejmenovat soubor nebo složku

lze jedním z následujících způsobů:

§ otevřením kontextové nabídky, vybráním Rename a napsáním nového jména,

§ označením, volbou File / Rename v hlavní nabídce a napsáním jména,

Novou složku

lze vytvořit jedním z následujících způsobů:

§ volbou v hlavní nabídce File / New / Folder a napsáním jména,

§ umístěním kurzoru na prázdné místo v okně, výběrem z kontextové nabídky New / Folder a napsáním jména.

Otevřít soubor nebo složku

lze více způsoby:

§ vybráním objektu a stisknutím klávesy Enter,

§ “otevřením” podle článku Označení (vybrání) a otevření objektu,

§ vybráním Open z kontextové nabídky objektu,

Podle typu objektu (podle koncovky) se volí způsob otevření objektu. Jedná-li se o program (koncovka .exe), spustí se. Jde-li o dokument, otevře se pomocí programu, kterým byl vytvořen. Jedná-li se o dávkový soubor nebo skript (koncovky .bat, .vbs), vykonají se příkazy v něm obsažené. Je-li objektem složka, otevře se.

Vlastnosti souboru a jejich modifikace

Vlastnosti (Properties) souboru nebo složky zjistíme jedním z následujících postupů:

§ z kontextové nabídky objektu a vybráním položky Properties,

§ označením a volbou File / Properties v hlavní nabídce.

Některé vlastnosti můžeme pouze přečíst, jiné můžeme změnit. Na kartě General můžeme zjistit adresu, velikost, čas vytvoření, čas poslední úpravy, čas posledního přístupu. Výběrem tlačítka Advanced se dostaneme k volbě komprese či zašifrování souboru. Na kartě Security se nastavují přístupová práva k objektu. Na kartě Summary je rozšířený seznam vlastností souboru.

Vlastnosti disku nebo složky

zjistíme stejným postupem jako u souborů (viz předchozí odstavec). Mohou nás zajímat údaje o velikosti, volné paměti, přístupových právech, sdílení atd.

Označení více souborů nebo složek najednou

Běžným způsobem označíme první soubor a další přidáváme tak, že při jejich označení držíme stisknutou klávesu Ctrl. Souvislou skupinu objektů označíme tak, že běžným způsobem označíme první objekt a poslední objekt označíme se současný stisknutím klávesy Shift.

Kopírovat soubory nebo složky

lze několika způsoby.

§ Pomocí tzv. “schránky”. Označíme objekt. V hlavní nabídce vybereme Edit / Copy (resp. v kontextové nabídce vybereme Copy). Tím jsme smazali předchozí obsah schránky a zkopírovali jsme tam daný objekt. Otevřeme složku, kam chceme objekt umístit, a v hlavní nabídce vybereme Edit / Paste (resp. v kontextové nabídce vybereme Paste). Tím zkopírujeme obsah schránky na toto místo.

§ Umístíme kurzor na objekt, stiskneme pravé tlačítko myši a necháme stisknuté po celou dobu pohybu, až se kurzor dostane na místo, kam má být objekt zkopírován. Uvolníme tlačítko, objeví se malý seznam možností, ze kterého vybereme Copy Here.

§ Umístíme kurzor na objekt, stiskneme levé tlačítko myši a současně držíme stisknuté tlačítko Ctrl. Obojí necháme stisknuté po celou dobu pohybu, až se kurzor dostane na určené místo. (Kopírujeme-li z jednoho disku na jiný, není třeba tlačítka Ctrl.)

Přesunout soubor nebo složku

lze několika způsoby. Přesunutí objektu znamená odstranění z původní složky a umístění do jiné.

§ Přes tzv. “schránku”. Označíme objekt. V hlavní nabídce vybereme Edit / Cut (resp. v kontextové nabídce vybereme Cut). Tím jsme smazali předchozí obsah “schránky” a přesunuli jsme tam daný objekt. Otevřeme cílovou složku a v hlavní nabídce vybereme Edit / Paste (resp. v kontextové nabídce vybereme Paste). Tím zkopírujeme obsah schránky na toto místo.

§ Umístíme kurzor na objekt, stiskneme pravé tlačítko myši a necháme stisknuté po celou dobu pohybu, až se kurzor dostane na místo, kam má být objekt přesunut. Uvolníme tlačítko, objeví se malý seznam možností, ze kterého vybereme Move Here.

§ Umístíme kurzor na objekt, stiskneme levé tlačítko myši a současně držíme stisknuté tlačítko Shift. Obojí necháme stisknuté po celou dobu pohybu, až se kurzor dostane na místo, kam má být objekt přesunut. (Kopírujeme-li v rámci jednoho disku, není třeba tlačítka Shift.)

Odkaz na objekt

K jednomu objektu můžeme vytvořit více odkazů (zástupců, Shortcuts) do různých složek, na pracovní plochu i do některých typů souborů. Ikona odkazu se liší od ikony originálu přidáním šipky v levém spodním rohu. S odkazem na objekt zacházíme podobně jako s objektem původním. Např. pokud jde o program, po otevření odkazu se spustí “originál”. Odkaz vyrobíme několika způsoby.

§ Přes tzv. “schránku”. Označíme objekt, na který chceme vyrobit odkaz. V hlavní nabídce vybereme Edit / Copy. (resp. v kontextové nabídce vybereme Copy). Tím jsme smazali předchozí obsah “schránky” a přesunuli jsme do ní daný objekt. Otevřeme složku, kam chceme odkaz umístit, a v hlavní nabídce vybereme Edit / Paste Shortcut. (resp. v kontextové nabídce vybereme Paste Shortcut).

§ Umístíme kurzor na objekt, stiskneme pravé tlačítko myši a necháme stisknuté po celou dobu pohybu, až se kurzor dostane na místo, kde má být odkaz umístěn. Uvolníme tlačítko, objeví se malý seznam možností, ze kterého vybereme Create Shortcut(s) Here.

Vyhledávání souborů

Stane-li se, že potřebujeme vyhledat na disku soubory mající nějakou vlastnost nebo vlastnosti, otevřeme v hlavním panelu Start / Search / For Files or Folders nebo vybereme Search v kontextové nabídce ikony disku. Otevře se okno vyhledávací služby. Vyplníme dotazník: např. text obsažený v názvu souboru, text, který se má nacházet uvnitř souboru a
kde se má soubor hledat. Dále můžeme určit, mezi jak starými soubory, jakého typu a
velikosti se má hledat. Uživatel může zapnout službu tzv. indexování souborů, čili vytváření pomocného seznamu všech souborů i s jejich atributy pro následné rychlé vyhledávání. Po stisknutí Search se v pravé části okna objeví seznam nalezených souborů.

Formátování diskety

Před tím, než začneme disketu používat, je třeba ji tzv. zformátovat. Tím se na jejím magnetickém povrchu vytvoří systém oblastí, do kterých se zapisují a ze kterých se čtou data. Různé operační systémy mohou formátovat diskety různým způsobem. Zformátováním diskety se ztratí všechna data dříve na ní uložená.

Disketu zformátujeme tak, že ji vložíme do disketové mechaniky, umístíme kurzor na ikonu disku A: a z konextové nabídky vybereme možnost Format. Vyplníme položky a stiskneme tlačítko Start v dotazníku.

Spouštění programů

Program je soubor zapsaný ve speciálním tvaru, je schopen dávat instrukce procesoru. Tyto soubory poznáme podle zakončení .exe. Systém Windows 2000 nabízí mnoho možností, jak zadat příkaz ke spuštění programu. Většina programů je uložena na pevném disku C:, jiné jsou na serverech lokální sítě.

§ Program můžeme spustit z hlavního panelu přes Start / Programs. Některé programy jsou zde sloučeny do skupin. Například v Accessories najdeme mnoho užitečných aplikací, jako třeba kalkulačku (Calculator), kreslící program (Paint), jednoduchý textový editor (Notepad), atd. Ve složce MS Visual Studio najdeme prostředí pro vývoj programů v jazycích C, Visual Basic, Java, atd.

§ Jakýkoliv program můžeme spustit z nabídky Start / Run a zapsáním adresy programu. Např. C:\Program Files\WinZip\WinZip32.exe. Při zapisování adresy se objevuje
seznam podsložek právě napsané složky, ze kterého je možné vybírat. Pro spuštění
programu uloženého na jiném místě v doméně napíšeme např. \\fsv.cvut.cz\dfs\matlab\bin\matlab.exe. Program matlab tedy leží v doméně fsv.cvut.cz v distribuované složce dfs a v jejích vnořených složkách matlab a bin.

§

Spouštět řádkové aplikace je vhodné z okna Command Prompt. Toto okno otevřeme buď příkazem cmd v Start / Run nebo otevřením položky Start / Programms / Command Prompt. V obou případech pracuje interpret DOSových příkazů cmd.exe.

§ Z hlavní nabídky okna Správce úloh (Task Manager) vybereme File / New Task. O Správci úloh viz dále.

§ Pokud máme k dispozici ikonu představující program nebo odkaz na něj, spustíme jej dvojitým poklepnutím na levé tlačítko myši. Nebo můžeme otevřít kontextovou nabídku a vybrat položku Open. Jestliže z kontextové nabídky odkazu na program vybereme Properties a zapneme na kartě Shortcut možnost Run as different user, může potom spouštět tento program jiný uživatel (například ten, který má k tomu oprávnění),
přestože jsme stále přihlášeni. Po otevření odkazu se v tom případě objeví tento formulář.

Na pracovní ploše bývají ikony těchto programů:

	My Computer pro práci se soubory a složkami.
	Internet Explorer pro cestování po webových stránkách
	My Network Places pro práci s lokální sítí.
	MS Outlook pro práci s elektronickou poštou, kalendářem, seznamy adres atd.
	Recycle Bin pro dočasné uchování smazaných objektů.
	My Briefcase pro synchronizaci dokumentů mezi počítačem a přenosným médiem.

Přepínání mezi běžícími programy

Na počítači může běžet několik programů současně. Stejný program může běžet ve více instancích najednou. Například prohlížeč webu můžeme spustit s požadavkem pokaždé na jinou stránku a čekat, která z nich přijde po síti rychleji. Kolik uživatelských programů běží na našem počítači snadno zjistíme pohledem na hlavní panel. V daném časovém okamžiku je právě jedno okno tzv. aktivní. Aktivní okno přijímá příkazy z klávesnice a je na popředí obrazovky. Uživatel jej vybere buď tím, že na příslušné okno umístí kurzor a jednou poklepne na levé tlačítko myši. Nebo poklepne na příslušné tlačítko v hlavním panelu. Nebo může přepínat mezi otevřenými okny stisknutím klávesy Alt a současným opakovaným stisknutím klávesy Tab.

Ukončení běhu programu

Ukončit běh programu lze jedním z několika způsobů. Například:

§ v hlavní nabídce výběrem File / Exit,

§ stiskem tlačítka na pravém konci titulního pruhu okna, případně dvojím poklepem na ikonu souboru na levém konci titulního pruhu,

§ výběrem položky Close v konextové nabídce u příslušné úlohy v hlavním panelu,

§ v případě, že program nelze ukončit standardním postupem, ukončíme jej pomocí Správce
úloh, kde na kartě Applications označíme příslušný program a stiskneme tlačítko End Task.

Správce úloh

Správce úloh (Task Manager) poskytuje přehled o běžících aplikacích a základní informace o vytížení systému. Otevřít okno Správce úloh lze třemi způsoby:

§ otevřením kontextové nabídky na prázdném místě v hlavním panelu a vybráním položky Task Manager,

§ současným stisknutím kláves Ctrl, Alt a Del a vybráním Task Manager,

§ současným stisknutím kláves Ctrl, Shift a Esc.

Na kartě Applications je seznam oken reprezentujících běžící aplikace. Běžící program, který se stane neovladatelným, ukončíme tak, že jej zde označíme a stiskneme End Task. Stisknutím New Task můžeme spustit nový program. Na kartě Processes je seznam běžících procesů. Ukončit některý z nich vyžaduje již hlubší znalosti o systému. Na kartě s nápisem Performance zjistíme, jak je vytížen procesor a paměť počítače.

Práce s dokumenty

Dokument je druh souboru, ke kterému přistupujeme pomocí určité aplikace. Například pomocí programů Word, Excel, kreslícího Paint atd. Dokumenty vytvořené těmito programy mají koncovky po řadě .doc, .xls a .bmp. Uvádíme zde ve stručnosti základní pravidla vyskytující se u většiny aplikačních programů.

Otevření nového dokumentu

Nový dokument v dané aplikaci otevřeme pomocí File / New v hlavní nabídce.

Otevření existujícího dokumentu

Dokument uložený na disku otevřeme několika způsoby:

§ pomocí File / Open v hlavní nabídce programu a vybráním souboru,

§ z hlavního panelu volbou Start / Documents se dostaneme k dokumentům, se kterými jsme v poslední době pracovali,

§ otevřením ikony dokumentu.

První uložení dokumentu

Pokud vytváříme nový dokument, musíme mu přidělit název a umístit jej do zvolené složky. To provedeme pomocí File / Save As v hlavní nabídce. Vybereme místo (Save in), název (File name) a typ souboru (Save as type). Uživatel by měl věnovat dosti pozornosti tomu, do jaké složky dokument ukládá. Některé aplikace nabízejí pro uložení dokumentu složku, která je částí profilu
uživatele (viz odstavec Změna konfigurace prostředí). Dokumenty by se měly ukládat do domácího adresáře (viz odstavec Práce se soubory a složkami).

Uložení dokumentu

Během práce s dokumentem jej můžeme průběžně ukládat na disk pomocí File / Save v hlavní nabídce.

Označení části dokumentu

Část dokumentu označíme tím, že přejedeme přes oblast kurzorem se současně stisknutým levým tlačítkem myši. Výsledkem je objekt, který můžeme upravovat např. pomocí kontextové nabídky.

Mazání, přesun, kopírování

Označenou část dokumentu můžeme mazat (vybráním Delete v kontextové nabídce, resp. Edit / Delete v hlavní nabídce), přesouvat (výběrem Cut v kontextové nabídce a výběrem Paste na cílovém místě, resp. Edit / Cut a Edit / Paste), kopírovat (výběrem Copy v kontextové nabídce a výběrem Paste na cílovém místě, resp. Edit / Copy a Edit / Paste). Uvedené operace lze provádět rychleji pomocí levého a pravého tlačítka myši podobně jako při práci se soubory a složkami.

Prostředí systému Windows 2000 a jeho základního programového vybavení umožňuje výměnu dat mezi dvěma otevřenými dokumenty stejných nebo různých aplikací. Uvedená vlastnost se označuje jako OLE (object linking and embedding). Označíme-li jakýkoliv objekt v prvním dokumentu a vybereme-li Edit / Copy, zkopíruje se objekt do tzv. schránky. Do schránky se přenesou také všechny atributy objektu včetně označení aplikace, kterou se daný objekt edituje. V druhém dokumentu vybereme Edit / Paste Special. Můžeme zaškrtnout Paste nebo Paste Link. Při obou volbách se vloží do druhého dokumentu na pozici kurzoru objekt se všemi atributy. Při volbě Paste Link se navíc nastaví propojení mezi původním objektem a kopií tak, že změny v originálu se projeví i v kopii.

Krok zpět

Užitečná pomůcka pro ty, kdo vykonali v souboru nechtěné změny. Stačí vybrat v hlavní nabídce Edit / Undo.

Stavový řádek

Při spodním okraji okna je šedý řádek, na kterém se zobrazují různé aktuální veličiny. Např. v textovém editoru se na stavovém řádku objevuje číslo stránky, řádku a sloupce, kde je právě kurzor. Nahráváme-li makroistrukci, rozsvítí se značka REC. Jestliže se při psaní do textu znaky přepisují místo vkládají, rozsvítí se OVR. V okně webového prohlížeče se na stavovém řádku zobrazují informace o právě probíhajícím ději.

Nastavení programu

Různé užitečné volby nastavení najde uživatel v Tools / Options v hlavní nabídce.

Připojení tiskárny

Otevřením Start / Settings / Printers v hlavním panelu a otevřením ikony Add Printer vybereme tiskárnu (tiskárny), kterou chceme používat. Je potřeba vyplnit dotazník nastavení. Přitom je možné využít služby vyhledávání tiskáren v lokální síti. V příslušném dialogovém okně vybereme Network Printer. Dále se otevře okno Find Printers, kde můžeme uvést různé požadavky na vyhledání tiskárny, např. aby umožňovala oboustranný tisk.

Upozornění: Studentům je tisk dovolen pouze po dohodě.

Změna konfigurace prostředí

Správa uživatelského prostředí

Každý uživatel má možnost zvolit si svou vlastní konfiguraci prostředí. Všechna uživatelova nastavení se ukládají do speciální složky tzv. profilu (profile). Při odhlašování se uživatelův profil kopíruje na server a při dalším přihlášení se profil kopíruje na lokální stanici. Celý svůj profil uživatel uvidí, jestliže z kontextové nabídky tlačítka Start vybere Explore a přejde do složky o jednu úroveň výše.

Většinu nastavení nabízí složka Start / Settings / Control Panel.

Za pozornost stojí program Regional Options pro národní nastavení. Na kartě General vybereme základní nastavení pro zobrazení čísel, měny, času a data. Na dalších kartách můžeme tyto údaje upřesnit. Na kartě Input Locals určíme národní klávesnice, které budeme používat.

Po otevření ikony Display nastavíme vlastnosti pracovní plochy: např. pozadí (Background), šetřič obrazovnky (Screen Saver), rozlišení atd.

Pomocí složky Add/Remove Programs snadno instalujeme nebo odstraňujeme programy.

Adresářové služby

Adresářové služby jsou jednou ze základních částí Windows 2000. Vznikly rozšířením funkčnosti adresářových služeb Exchange Serveru a jejich integrací do systému. Kromě adresáře s daty uživatelů obsahují nyní také seznamy a data dalších prvků, které se vyskytují v doméně (počítače, tiskárny, sdílené adresáře a další). Jednotlivé objekty v adresáři je možné členit do stromové struktury tzv. organizačních jednotek (Organization Unit – OU), na které je možné delegovat dílčí administrátorská práva a provádět centrální nastavení konfigurace prostředí uživatelů a počítačů v daných jednotkách.

Uživatel se s adresářovými službami může setkat buď přímo tím, že si nechá zobrazit stromovou strukturu adresáře nebo nepřímo při různých úkonech, jako je např. připojení tiskárny. Nepřímo se s adresářovými službami uživatel setkává také tím, že nastavení aplikovaná na jednotlivé organizační jednotky formují a omezují prostředí počítače po jeho přihlášení.

Zobrazit stromovou strukturu adresáře můžeme otevřením ikony My Network Places na desktopu a výběrem Entire Network / Directory.

V adresáři můžeme vidět jednotlivé organizační jednotky odpovídající katedrám fakulty a organizační jednotky studentů a učeben.

Pro usnadnění dalšího přístupu do adresáře je možné si standardním způsobem vyrobit odkaz (shortcut) na desktopu, buď na celý adresář nebo některou jeho čast (obrázky dole).

Na následujícím obrázku je ukázka seznamu uživatelů (studentů):

Dále jsou zobrazeny vlastnosti uživatele samotného. K jednotlivým položkám je možné nastavit různá práva přístupu. U některých může uživatel editovat své vlastnosti (zde to je číslo telefonu a domácí webová stránka). Některé vlastnosti jsou přístupné pouze pro čtení i pro vlastníka daného účtu.

Nepřímo se s adresářovými službami setkáme v různých vyhledávacích službách.

Např. na následujícím obrázku je výpis všech uživatelů v doméně, jejichž příjmení končí na “vka”. Uvedený dialog je možné otevřít přes nabídku Start / Find / People.

Kromě uživatelů lze vyhledávat tiskárny nebo sdílené složky. V příkladě uvedeném na následující straně je výpis všech sdílených složek publikovaných v adresáři, u kterých je uvedeno klíčové slovo matematika.

Jako příklad konfigurace uživatelského prostředí je zde uveden pruh odkazů v okně Internet Explorer se zobrazením důležitých odkazů na zdroje informací na ČVUT a na stavební fakultě. Toto nastavení je aplikováno např. na všechny studentské účty.

Internet Explorer – World Wide Web

World Wide Web je služba Internetu poskytující uživatelům přístup k mnoha informacím, které jsou uloženy v tzv. webových stránkách. Tedy v souborech, které mají určitý styl zápisu zvaný formát HTML (hypertext markup language). Tyto soubory jsou uloženy na počítačích, které slouží jako webové servery. Na počítači uživatele běží program, který pracuje jako webový klient. Protokolem pro přenos webových stránek je HTTP (hypertext transfer protocol). Webovým klientem je program Internet Explorer.

Typickými prvky webové stránky jsou kromě textu, grafické efekty a hypertextové odkazy (hyperlinks). Odkazy jsou nejčastěji znázorněny jako podtržené části textu. Jako odkaz může sloužit také např. obrázek. Nejlépe jej poznáme tak, že po poklepnutí na danou část stránky se otevře jiná webová stránka. Při naší cestě za informacemi takto putujeme ze stránky na stránku.

Po otevření okna Internet Explorer se zobrazí stránka, která je uvedena v nastavení jako Home Page (domácí stránka). Za svou domácí stránku si můžeme vybrat jinou stránku, a to tak, že v hlavní nabídce otevřeme Tools / Internet Options a na kartě General napíšeme novou adresu domácí stránky.

Oblíbené stránky

Tato užitečná služba uchovává odkazy (adresy) na naše oblíbené stránky (Favorites). Dostaneme se k nim z hlavní nabídky stisknutím Favorites. Odkazy v této složce můžeme uspořádat do skupin podle zaměření stránek. Vhodné je vytvořit stromovou strukturu složek a do nich odkazy umisťovat. K organizaci odkazů se dostaneme volbou Favorites / Organize Favorites. Přidat odkaz do složky Favorites je možné po vybrání Favorites / Add to.

Historie

Ve složce Historie (History) najdeme seznam odkazů na stránky, které jsme v poslední době otevřeli. Otevřeme ji pomocí View / Explorer Bar / History.

Dočasné internetové soubory

Internet Explorer nabízí složku pro uchování zdrojových souborů ke stránkám, které jsme v poslední době otevřeli. Tato složka se jmenuje Temporary Internet Files a je součástí uživatelova profilu. Výhodou takového uchování je to, že můžeme přistupovat k těmto stránkám i po odpojení ze sítě. Nevýhodou je velký profil, který zpomaluje přihlašování a odhlašování. Ke složce Temporary Internet Files se dostaneme pomocí Tools / Internet Options a zobrazením karty General.

Vyhledávání

Jelikož množství internetových stránek je obrovské a neustále jich přibývá, je zásadním problémem vyhledat informace, které potřebujeme. K tomuto účelu slouží počítače a programy, které poskytují vyhledávací služby. Tyto hledače nalezneme na různých adresách. V naší zemi patří k nejslavnějším www.seznam.cz. Za mořem www.yahoo.com, www.altavista.com a další. Způsob práce je u všech takových programů podobný. Zadáme text (textový řetězec), který výstižně a stručně popisuje, co nás zajímá, případně další upřesnění. Obdržíme seznam adres stránek týkajících se daného tématu.

Přestože nabídka internetových stránek předčí nejbujnější fantazii, uvádíme několik užitečných odkazů:

§ katedra matematiky stavební fakulty ČVUT - http://mat.fsv.cvut.cz

§ Centrum aktivního učení na katedře matematiky stavební fakulty ČVUT - http://mat.fsv.cvut.cz/CAU

§ anglicko - český a česko - anglický slovník - http://www.xweb.cz/dictionary

§ knihovny ČVUT - http://platan.vc.cvut.cz/

§ matematický řešič Maple - http://www.maplesoft.com

§ matematický řešič Matlab - http://www.mathworks.com

§ matematický řešič Mathematica - http://www.wolfram.com

Outlook Express – diskusní skupiny

Službu poskytování a přijímání příspěvků do tzv. diskusních skupin (newsgroups) zajišťují počítače, které slouží jako NNTP (network news transfer protocol) servery. Diskusní skupiny a jejich obsah se zpravidla replikují po NNTP serverech po celém světě. Nejbližším serverem s touto službou pro studenty ČVUT je např. news.cvut.cz. Uživatel se připojí k některému news-serveru vybráním Tools / Accounts, kde na kartě Mail vybere Add. V dotazníku pak vyplní kromě jiného také jméno news-serveru. Diskusní skupiny se jeví jako složky elektronických zpráv na určité téma. Tak např. diskusní skupina cz.soc.cimrman obsahuje náměty, otázky a opovědi na téma Jára Cimrman (v češtině). Ve skupině sci.math jde o matematiku (v angličtině).

Program Outlook Express lze využít jako program pro přístup k diskusním skupinám a také jako poštovní klient. Přistupuje k poštovní schránce pomocí protokolů POP3 nebo IMAP4.

NetMeeting - interaktivní komunikace

Windows 2000 přináší i vylepšenou verzi komunikačního programu NetMeeting. Tento program zajišťuje uživatelům interaktivní komunikaci pomocí textu, kreslení, sdílení aplikací i celé pracovní plochy, posílání souborů, přenosu zvuku i videa.

NetMeeting spustíme vybráním Start / Programs / Accessories / Communication / NetMeeting. Po prvním otevření musíme vyplnit přihlašovací dotazník.

Uživatel má dvě možnosti, jak se zapojit do “diskuse”. Může v nabídce Call vybrat New Call a zapsat adresu počítače, u kterého jeho vzdálený kolega právě pracuje. Adresu svého počítače mu vzdálený uživatel sdělí např. prostřednictvím elektronické pošty. Druhou možností je připojit se ke skupině serverů Microsoft Internet Directory vybráním Call / Log On to Microsoft Internet Directory. Tyto servery registrují seznam všech přihlášených účastníků a poskytují vyhledávací službu. Pokud se oba uživatelé přihlásí k této službě, mohou se spojit bez znalosti adres svých počítačů.

Pokud vyzýváme k “hovoru” vzdáleného uživatele, objeví se na vzdáleném počítači oznámení o příchozím hovoru. Vzdálený uživatel hovor přijme stisknutím Accept. V hlavním okně programu NetMeeting se objeví seznam účastníků diskuse. Diskutovat spolu může více účastníků najednou. Pokud si nepřejeme být rušeni, zapneme v hlavní nabídce volbu Call / Do not Disturb. Pokud chceme přijímat všechny příchozí hovory, zapneme Call / Automatically Accept Call.

NetMeeting nabízí několik způsobů komunikace.

§ Rozhovor (Chat) spustíme výběrem Tools / Chat. Do okna, které se objeví, píšeme zprávy. Zapisujeme je do pole Message a odesíláme stisknutím tlačítka vpravo. Před zavřením okna můžeme celou diskusi uložit na disk.

§ Tabuli na kreslení (Whiteboard) otevřeme výběrem Tools / Whiteboard. kromě standardní nabídky pro kreslení je zde možnost zablokovat zasahování do obrázku druhému uživateli.

§ Posílat soubory můžeme po zapnutí Tools / Send Files.

§ Sdílení souborů a programů zapneme volbou Tools / Share. Objeví se okno, ve kterém označíme, které spuštěné aplikace chceme vzdálenému uživateli poskytnout ke sdílení. Zapneme tlačítko Share. Tím se na vzdáleném počítači tyto aplikace zobrazí. Zapneme-li také Alow Control, může vzdálený uživatel pracovat v programu běžícím na našem počítači.

§
Sdílení pracovní plochy. V okně po zapnutí Tools / Share zapneme možnost Desktop (pracovní plocha). Jestliže zapneme Share, uvidí vzdálený uživatel naši pracovní plochu v okně na svém počítači. Jestliže zapneme také Alow Control, dovolíme vzdálenému uživateli pracovat na našem počítači.

§ Přenos zvuku a obrazu je možný tehdy, jsou-li počítače vybaveny k tomu určeným zařízením (zvuková karta, reproduktory, mikrofon, kamera, atd.).

MS Outlook a Exchange Server - elektronická pošta

Další službou, kterou Internet poskytuje, je elektronická pošta (e-mail). Pro správu schránky elektronické pošty, diáře, kalendáře, seznamu svých kontaktů atd. slouží program MS Outlook, který navazuje na služby poštovního serveru Exchange Server. Exchange Server běží v prostředí sítě Windows 2000 a využívá řadu jeho služeb: správa uživatelů, adresářové služby, atd.

Před tím, než začneme Outlook používat, je třeba nastavit jeho parametry, které se ukládají do profilu uživatele. Především je třeba správně odpovědět na otázky v průvodci nastavením. Z nabídky služeb vybereme MS Exchange Server a uvedeme název serveru a jméno poštovní schránky (mailbox). V doméně CVUTFSV se zadává jméno Exchange Server např. EULER. Pokud není vyplněno, zadává se jméno poštovní schránky totožné s uživatelským jménem. Dále se v průvodci nastavením uvede, zda se budeme připojovat ke svému poštovnímu serveru pomocí modemu nebo lokální sítě. Vyplníme, zda hodláme cestovat s tímto počítačem. Volba ANO je vhodná pro uživatele, kteří na svém počítači občas pracují v tzv. offline režimu (např. notebooky nebo modemové spojení). V uváděném souboru s příponou .ost se vytváří replika mailboxu, obě složky se na požádání synchronizují. Ve školních učebnách je proto nutné volit NE.

Je možné zadat požadavek, aby komunikace Outlooku s Exchange Serverem probíhala šifrovaně (encrypted).

Přijímání a posílání elektronických zpráv

Příchozí zprávy najdeme ve složce Inbox. Záhlaví zpráv jsou seřazena podle doby doručení. Můžeme je třídit i podle jiných vlastností poklepnutím na šedý horní okraj příslušného sloupce. Tučně jsou zobrazeny zprávy dosud neotevřené. Označíme-li zprávu v seznamu, můžeme snadno odpovědět odesilateli (tlačítko Replay, resp. v hlavní nabídce Actions / Replay) nebo tuto zprávu poslat dalšímu příjemci (tlačítko Forward, resp. v hlavní nabídce Actions / Forward). V hlavní nabídce View / Preview pane je možné zapnout zobrazování náhledu do zpráv, a to buď přímo v seznamu zpráv nebo v odděleném panelu.

Po otevření zprávy, zjistíme její obsah. V záhlaví zprávy je uveden odesilatel a adresát, případně skupina adresátů. Z kontextové nabídky těchto objektů můžeme zjistit jejich údaje nebo je přidat do seznamu adres. Odpověď odesilateli snadno ovetřeme pomocí tlačítka Reply nebo Actions / Reply. Zprávu pošleme dále pomocí tlačítka Forward nebo Action / Forward. Zpráva může obsahovat soubory jako tzv. přílohy (attachement). Můžeme je otevřít nebo uložit na disk.

Varování! Soubory nejasného původu (od neznámého odesilatele nebo když nám odesilatel nesděluje, že nějaký soubor posílá) zásadně nikdy neotvíráme a pokud možno smažeme.

Chceme-li poslat zprávu, vybereme v nabídce File / New / Mail Message nebo Action / New Mail Message. Tím otevřeme formulář pro psaní zprávy. Zadáme adresu (To), předmět zprávy (Subject) a vlastní obsah. Pole Cc slouží pro adresu, kam hodláte zaslat kopii zprávy, adresát v Bcc není pro ostatní adresáty viditelný. Pole To, Cc a Bcc lze jednoduše vyplnit tím, že poklepneme na příslušné tlačítko a vybereme adresáta ze seznamu adres. O údržbě seznamů adres viz odstavec Seznamy adres.

Formát zprávy vybereme z nabídky pomocí Format, a to prostý text (Plain Text), formátovaný text (Rich Text) nebo formát HTML. Vybereme-li v hlavní nabídce okna zprávy Tools / Options, můžeme zadat požadavek potvrzení o doručení nebo otevření zprávy adresátem, požadavek na uchování odeslaných zpráv, pozdržet odeslání atd.

Přílohu k dopisu připojíme volbou Insert / File v hlavní nabídce zprávy a označením příslušného souboru.

Ve složce Pošta k odeslání (Outbox) jsou zprávy určené k odeslání (využívá se při offline spojení).

Složka Odeslaná pošta (Sent Items) obsahuje zprávy odeslané z tohoto účtu.

Odeslanou zprávu můžeme odvolat tak, že ji oteřeme a vybereme Actions / Recall This Message. Záleží ovšem na tom, zda tuto službu vzdálený poštovní server podporuje.

Do složky Zrušené položky (Deleted Items) se přesouvají zprávy, které byly smazány v ostatních složkách. Teprve vymazáním z této složky ztratíme k souboru přístup a uvolníme místo v poštovní schránce.

Vedle výše uvedených složek pro správu pošty můžeme vytvářet další složky a umisťovat do nich zprávy podle různých hledisek.

Seznamy adres

Do složky Contacts ukládáme seznam osob a údajů o nich, např. jméno, přezdívku, adresu, elektronickou adresu, telefon atd. Velmi užitečná je možnost vytváření skupinových adres (distribution list).

Jiný takový seznam utvoříme pomocí Tools / Address Book v hlavní nabídce.

Vytvoření seznamu adres znamená podstatné zjednodušení práce se zprávami. Při psaní adresy do pole To, Cc nebo Bcc poklepneme na toto tlačítko a vybereme adresáta ze seznamu.

Automatické zpracování pošty

Z různých důvodů můžeme potřebovat zautomatizovat některé činnosti. Například zprávy od různých skupin osob třídit do různých složek nebo přesměrovat na jiné adresy, apod. V hlavní nabídce zvolíme Tools / Rules Wizard. Průvodce nám umožní zadat pravidla pro zpracování příchozích i odchozích zpráv. Tato pravidla pak můžeme podle situace zapínat, vypínat nebo upravovat.

Kalendář

Jak sám název (Calendar) napovídá, je tato složka určena pro plánování akcí a organizování schůzek. Pro přidání záznamu (také opakovaného) do svého kalendáře, vybereme Actions / New Appointment a vyplníme potřebné údaje. Chceme-li svolat schůzku více osob, vybereme Actions / New Meeting Request. Zadáme seznam zvaných osob. Je možné nechat zobrazit jejich časové možnosti a podle toho určit dobu schůze. Pozvánky se rozešlou po stisknutí tlačítka Send.

Úkoly

Do složky Úkoly (Tasks) si zapisujeme své povinnosti nebo úkoly zadané jiným osobám, v jakém stadiu je jejich plnění, termíny dokončení, osoby s úkolem spojené, atd.

Koncepty

Složka Koncepty (Drafts) je určena pro uložení rozepsaných zpráv. Jestliže musíme psaní nové zprávy přerušit, vybereme v její hlavní nabídce File / Save. Tím rozepsanou zprávu uložíme do Konceptů.

Poznámky

Ve složce Poznámky (Notes) nalezneme žluté lístečky, na které můžeme cokoliv poznamenat a umístit kamkoliv na pracovní plochu.

Další služby

Od poštovního serveru můžeme žádat další služby. Vybereme v hlavní nabídce Tools / Services a zvolíme kartu Services. Stiskneme tlačítko Add a můžeme přidat další službu.

§ Služba Exchange Server nabízí připojení k poštovnímu Exchange Serveru.

§ Služba Internet E-mail umožňuje čtení zpráv z jiných poštovních schránek. Používá k tomu protokoly POP3 (post office protocol) a IMAP4 (Internet message access protocol). Je potřeba správně zadat jméno POP3 serveru, jméno svého vzdáleného konta a přístupové heslo.

§ Služba Personal Folders (Osobní složky) umožňuje přemístit svou poštovní schránku (mailbox) na jiné místo v lokální síti.

§ Služba Personal Address Book (Osobní kniha adres) dovoluje uživateli používat svůj seznam adres.

§ Služba Outlook Address Book umožňuje uživateli rychlý přístup k adresám ve složce Contacts při psaní adresy do zprávy.

§ Služba Microsoft LDAP Directory umožňuje vyhledávání osob.

Změnit nastavení

Různá užitečná nastavení lze zvolit pomocí Tools / Options. Na několika kartách je možné nastavit formát zpráv, editor zpráv, kontrolu pravopisu, připojení “podpisu”, a další.

Přístup na Exchange Server pomocí protokolu HTTP

MS Exchange Server je služba, která umožňuje přístup k poštovním schránkám uživatelů také pomocí protokolu HTTP (MS Outlook Web Access). Po zadání URL adresy ve tvaru http://název_serveru/exchange se objeví přihlašovací stránka:

Po zadání jména a následném vyplnění přihlašovacího okénka se objeví okno pro správu pošty, vzhledově podobné oknu MS Outlook:

S jednotlivými zprávami můžeme praco
vat obvyklým způsobem.

Kromě dopisů můžeme používat také plánovač.

Do plánovače můžeme přidávat záznamy o událostech, schůzkách, domlouvat schůzky. Podobně jako v MS Outlook.

Z výše uvedeného je patrné, že z kteréhokoliv místa v Internetu, může uživatel spravovat svou poštovní schránku na Exchange Serveru (včetně organizace adresářů a plánovače), a to pouze s pomocí standardního všude dostupného nástroje (webový prohlížeč) a standardního protokolu HTTP.

Nevýhodou oproti jiným přístupům na Exchange Server je to, že uživatel musí být stále připojen k serveru. Pomocí protokolů POP3 nebo IMAP4 nebo při připojení pomocí Outlook v offline režimu proběhne při spojení s poštovním serverem jednorázově synchronizace.

Viry

Při práci na počítači je třeba mít stále na paměti bezpečnost uchování dat. Samotný systém Windows 2000 poskytuje ochranu před počítačovými viry (programy, které se samy šíří bez vědomí uživatele a mohou se projevovat účinky, které mohou být i škodlivé). Přesto je žádoucí, aby uživatelé nespouštěli podezřelé programy a aby věděli o antivirových programech a uměli je používat.

Antivirové programy pro bezplatné zkopírování nabízí mnoho ftp serverů, např. www.download.com.

Některé dokumenty mohou obsahovat tzv. makroviry. Makroviry jsou speciálním případem virů, které se šíří ve formě makroinstrukcí v dokumentech (Word, Excel). Makroinstrukci tvoří řada příkazů. Slouží k urychlení některých činností a zjednodušení práce. Příkazy makroistrukce se však nemusí týkat jen dokumentu, ve kterém jsou obsaženy. Některé makroistrukce mohou např. pracovat s jinými soubory na disku.

Balík programů MS Office 2000 nabízí poměrně jednoduchou, ale účinnou ochranu proti makrovirům, která spočívá v tom, že lze povolit provádění pouze certifikovaných makroinstrukcí, tj. stručně řečeno, makroinstrukcí, u nichž je znám původ. Požadované nastavení, které vyvoláme v programu Word nebo Excel z nabídky Tools / Macro / Security, je vidět z následujícího obrázku:

Doporučujeme uživatelům zkontrolovat, zda na jejich počítači platí toto nastavení (po instalaci Office by tomu tak mělo být).

Nápověda

Každý objekt na pracovní ploše je vybaven pomocnými informacemi, kterým říkáme

nápověda (Help). Je několik možností, jak nápovědu zobrazit.

§ Z hlavního panelu přes Start / Help.

§ V hlavní nabídce okna vybereme Help.

§ Stisknutím klávesy F1.

§ Některá okna nabízejí v pravém horním rohu tlačítko s otazníkem. Uchopíme-li jej levým tlačítkem myši a přesuneme až na zvolený objekt, zobrazí se nápověda k danému objektu.

Služby počítačové sítě

Windows 2000 je síťový operační systém. Je založen na protokolech TCP/IP a DNS.

Programy běžící v síťovém prostředí pracují podle schematu klient – server. Na jednom počítači běží program poskytující nějakou službu a na druhém program žádající tuto službu. Způsob, jakým se počítače a programy v síti dorozumívají, se nazývá komunikační protokol. Mají-li se dva počítače úspěšně „domluvit“, musejí oba „znát“ příslušný druh protokolu. Protokolů je celá řada. Internetová síť je postavena na skupině protokolů TCP/IP (transmission control protocol / Internet protocol). Tyto protokoly se uplatňují na nižších úrovních komunikace. Ve vyšších úrovních působí další protokoly. Je třeba vědět o několika z nich:

§ Protokol HTTP (hypertext transfer protocol) slouží pro práci s internetovými stránkami.

§ Protokol FTP (file transfer protocol) slouží pro přenos souborů mezi počítači ftp-serverem a ftp-klientem.

§ Pomocí protokolu telnet je možné přihlásit se na vzdálený počítač, fungující jako telnet-server. Přenos dat probíhá v řádkovém režimu.

§ Protokol SMTP (simple mail transport protocol) je základním protokolem pro doručování elektronické pošty.

§ Protokol POP3 (post office protocol) dovoluje otevřít vzdálené poštovní konto.

Jedním ze znaků protokolů TCP/IP je tvar adresy počítače. Každý počítač má jedinečnou číselnou adresu délky 8B (tzv. IP adresu) a tzv. doménovou adresu (neboli jméno). Tak například počítač www.cvut.cz má IP adresu 147.32.241.4. Jméno hlavní domény určené pro naši republiku je cz, pro Slovensko sk, pro Velkou Británii uk, atd. Výjimku tvoří USA, kde je několik hlavních domén: com pro komerční organizace, edu pro vzdělávací instituce, gov pro vládní atd. V hlavní doméně existují subdomény a v nich další subdomény, atd. Síťové přenosové protokoly nižší úrovně pracují s číselnou adresou. Uživatelé naopak nejčastěji používají slovní názvy. O správné vzájemné přiřazení jmen a adres se starají servery se službou DNS (domain name server). Pro označení souboru nebo složky v Internetu se používá také tzv. URL (uniform resource locator). Adresa URL se skládá z označení přenosového protokolu (např. http:), adresy počítače (např. //mat.fsv.cvut.cz) a určení souboru (např. /www/novak/stranka.html). Celkem tedy:

http://mat.fsv.cvut.cz/www/novak/stranka.html.

Nebo například ftp://ftp.karlin.mff.cuni.cz.

Uveďme zde několik programů pro práci v síti.

Ping

Tato služba umožní uživateli zjistit, zda je možné navázat spojení s určitým vzdáleným počítačem. Program ping se spouští z příkazového řádku zapsáním:

ping adresa počítače parametry

Uvedeme-li pouze slovo ping, zobrazí se nápověda. Adresu počítače je vhodnější uvádět v číselném IP tvaru.

FTP

Tato služba umožní uživateli přenos souborů z jednoho počítače na druhý. Program ftp lze spouštět v řádkovém režimu nebo v okně. Popišme druhou možnost. Na příkazovém řádku (Start / Run) nebo v okně správce souborů na řádek označený Address napíšeme

ftp://ftp.karlin.mff.cuni.cz

Tím se v okně zobrazí adresář na ftp-serveru. Soubory můžeme kopírovat na lokální disk např. pomocí kontextové nabídky.

Telnet

Služba telnet umožňuje uživateli přístup na vzdálený počítač. Program pracuje v řádkovém

režimu. Do příkazového okna Start / Run napíšeme příkaz telnet následovaný adresou počítače, na který se chceme připojit, např. telnet parker.vslib.cz. Objeví se:

Jestliže uvedeme příkaz telnet bez názvu počítače, musíme potom v okně, které se otevře, zadat příkaz open, např. open parker.vslib.cz.

Pomocí Telnet se lze připojit také na počítač s Windows 2000. Aby toto bylo možné musí správce počítače spustit servis telnet, který standardně není aktivní. Po přihlášení se pomocí telnet na server Windows 2000 se objeví okno:

Dál můžeme pracovat jako v běžném příkazovém okně.

Závěrem

Toto skriptum bylo vydáno v lednu 2000 Vydavatelstvím ČVUT v Praze. Je k dostání v prodejně literatury ve Studentském domě v ulici Bílá v areálu ČVUT. Cena je 29 Kč.