Blokové dělení Českého masívu

Z hlediska zlomové tektoniky je Český masív složitou mozaikou ker různé velikosti, důležitosti i stáří, ovlivněnou poslední, tedy neoidní (saxonskou) tektogenezí. Nejstarší zlomový systém Českého masívu probíhal ve směru Z - V, podřízený systém ve směru S - J. Během kadomského geotektonického cyklu se vytvořil základní zlomový systém hlubokých zlomů směru SV - JZ a SZ – JV, jako např. jáchymovský, labská zóna, středočeský, přibyslavský, litoměřický a sázavský. Tyto hlubinné zlomy měly patrně charakter významných rozhraní mezi hřbety a brázdami kadomské mobilní zóny, což se projevilo i různým typem vulkanismu. Tak např. podél středočeského hlubinného zlomu, v dnešním jílovském pásmu, byl činný bazický i kyselý vulkanismus (metabazity, porfyroidy, plagiaplity), v řadě kritických míst křížení těchto zlomových systémů intrudovala bazická a ultrabazické tělesa, např. ranský masív na křížení hlubinného zlomu přibyslavského a železnohorského.

Zlomové systémy

Řada těchto zlomů při variském geotektonickém cyklu umožnila intruzi granitoidních plutonů. Rovněž staropaleozoické vulkanity Barrandienu využily druhotné zlomové systémy středočeského hlubinného zlomu. S devonským bazickým vulkanismem v moravsko-slezské oblasti je spojen např. zlom červenohorského sedla i zlom šternbersko-hornobenešovského pásma. Na křížení významnějších struktur pronikaly v téže době i gabro-peridotitové masívy jesenický a sobotínský. Některé zlomy se projevily i specifickým způsobem, prokřemeněním širokých pásem bavorského a českého křemenného valu i rozsáhlou mylonitizací (přibyslavská a svojanovská zóna). Hercynská fáze variského cyklu zanechala v Českém masívu, kromě příkopových bazénů, i dvě lineárně uložené deprese, zaplněné permokarbonem (brázda blanická a brázda boskovická). Koncem variského cyklu došlo i ke kompresi barrandienské paleozoické pánve, jež byla příčinou vzniku synklinální struktury (synklinoria) a řady směrných dislokací (např. pražského zlomu). Podél nich byly vnitřní kry symetricky vysunovány k okrajům struktury.

Některé části Českého masívu byly postiženy i alpinotypní tektonikou i příkrovovou stavbou. Těmito oblastmi jsou např. alpinotypní zóna moravsko-slezská, příkrovové nasunutí dřínovské (na Tišnovsku uvnitř jádra klenby Moravika). Velmi složitou stavbu (příkrovovou) variského stáří má i oblast Hrubého Jeseníku. Podle morávní linie, na východním okraji Českého masívu, došlo k příkrovovým nasunutím (např. nasunutí moldanubika na moravikum, vacetínské nasunutí na Drahanské vysočině a ramzovská linie při západním okraji Silesika).

Tektogeneze platformního pokryvu je založena na existenci výše popsaného zlomového systému a na ovlivnění Českého masívu neoidní tektonikou. Tak např. většina zlomů patrných v porušení české křídové pánve představuje vlastně průměty zlomů podložního labského zlomového systému. Krušnohorský zlomový systém a s ním prostorově spojená centra basaltového vulkanismu odpovídají existenci litoměřického hlubinného zlomu. V místech křížení jáchymovského hlubinného zlomu s blanickou brázdou vznikl složitý tektonický útvar - jihočeská jezerní oblast, vyplněná sedimenty svrchní křídy a terciéru.

Základní zlomové systémy Českého masívu ( SZ - JV, SV - JZ, V - Z a S - J) podmiňují tedy jeho složitou mozaikovou (blokovou) stavbu a na tomto základě můžeme dále rozlišovat bloky krušnohorský, tepelsko-barrandienský, moldanubický, labský, sudetský, slezský a blok, který leží již v podloží Karpatské soustavy. Bloková stavba Českého masívu je výsledkem tektogeneze kadomského, variského a v závěrečné a konečné podobě, neoidního cyklu.

Rozdělení Českého masívu

Regionálně geologické jednotky Českého masívu lze z hlediska posloupnosti jejich vzniku rozdělit do tří hlavních skupin:

a) Předplatformní krystalinické jednotky včetně zvrásněného paleozoika.

b) Předplatformní svrchnopaleozoické jednotky neboli limnický permokarbon.

c) Platformní jednotky.

Jednotky označené jako předplatformní lze označit jako spodní stavbu Českého masívu a platformní jednotky jako jeho svrchní stavbu.

V dalším textu je uvedeno respektované rozdělení Českého masívu s tím, že byla připojena velmi stručná charakteristika jakéhosi minima pro potřebu základního kursu geologie pro stavební inženýry (informační schéma - zastoupené horniny, jejich stáří, litologie (uložení), tektonika, hydrogeologie, základové poměry, geodynamické jevy, suroviny, morfologie). Bylo použito skripta Matula, M., Pašek, J.: Regionálna inženierska geológia ČSSR, Univerzita Komenského, Bratislava, 1982.

Informace jsou připojeny pro regionální celky označené níže římskými čísly. Uvědomujeme si, že tyto informace nejsou zcela dostatečné, ale jako první orientace to může posluchači pomoci. Pokud bude potřebné zajistit detailní znalosti, nabízejí se regionálně geologické monografie, studie, články a mnoho mapových podkladů v různých měřítkách.


Zpět na hlavní stránku